KUCHAŘKA ‚‚Dáš mi recept?"

PŘEDOBJEDNÁVKY: KNIHA VYCHÁZÍ 26.10.2026+ DÁREK RUČNĚ PSANÝ RECEPT PRABABIČKY NA NEJBOŽEJŠÍ CUKROVÍ

‚‚Dáš mi recept” je kuchařkou navracející se do časů, kdy se recepty psaly a předávaly ručně psané na papíře. Motivací pro vznik knihy byla kuchařka mojí babičky právě z takových receptů posbíraná. Cár papíru s potištěným tukem, založená telefonní čísla do budky, kus suchého bobkového listu. Každý jeden recept originál. 

Když jsem babiččinu kuchařku držela v rukách poprvé, přivoněla jsem k ní, přešla prsty přes písmo, které už téměř nebylo čitelné, a najednou jsem byla zpátky ve chvílích, kdy jsme spolu zavařovaly ty nejlepší okurky s koprem z dědovy zahrádky. Tyhle vůně se z hlavy nevymažou.  A i když přijde období, kdy dospíváme a o historky starších nestojíme, jednou se přistihneme u věty: „Jak ráda bych si teď sedla k prarodičům na čaj a poslouchala, jak se žilo za války a komunismu.”  Dnes bych naslouchala jinak. Jenže už není nikdo, kdo by mi vyprávěl.

V knize nenajdete žádné načančané fotky. Takhle kuchařka je autentická. Skládá se z fotografií pokrmů vyfocených v kuchyni kuchařek ve chvíli, kdy pokrmy servírovali na stůl. Svým manželům, maminkám, prarodičům, dětem, sousedům, přátelům. Nesou v sobě nejen jejich rukopis, ale i historii a srdce. 

Tato kuchařka není obyčejnou kuchařkou. Je živým dopisem v čase. Prostorem pro vlastní vzpomínky a tajné vzkazy pro další generace. Nenabízí jen staré rodinné recepty, ale i ty současné. Protože propojení zralého a raného je tím nejchutnějším receptem- na život.

Mimochodem. Ten lák na boží babiččiny okurky najdete v knize také.

VĚNOVÁNÍ

Věnováno mým milovaným babičkám. 

Marii z Písku. Andělovi s bílými vlasy, třesoucíma se rukama a tím nejvřelejším srdcem. Když je mi smutno, dáváme si znamení. Bílá pírka, která nacházím jako náš společný symbol komunikace, budiž důkazem, že tu navždy budeš s námi. Doteď tě vidím u okna, jak čekáš, kdy se zjevíme na parkovišti před paneáke, v křesle při sledování A-Z kvízu, ve špajzce u věšení kopru, na koupáku, kde ve svých letech řádíš s vnoučatyi. A ty tvoje nejstdečnější štípací pusy jsem podědila taky po tobě.

Marii ze Stráže nad Nežárkou. Vzrůstem drobná, osobností nedotknutelná. Svérázná, svá, dobrosrdečná. Mému druhému domovu, jistotě v dobách dětství, vrbě, která nikdy nezklamala. Vzpomínky na odpolednís isty při čtení bájných pověstí českých, držení ruky během nocí, kdy mě strach svazoval a zvon na kostele byl 4x dát hodiny, To nejkrásnější dětsví pod prskovní s mým prvním psem Timem. Večerní sečení jetele pro králíky, pasení slepic, sbírání madelinek z brambor, jezdení cmundy na kombajnech povinné chození do kostela a podlení se otčenáše a andělíčka před spaním. Pouto babička-vnučka. neveřěila jsem , jak silné může být. Dopřej mi, prosín, ještě chvíli, ať tenhle dar můžeme společně žít.