Jenže jak se říká – člověk míní...
Od prvního rozstříhaného papíru k hotové krabici nakonec uplynuly téměř tři roky.
A z domácí hry vzniklo UCHO.
Moje první autorská desková hra.
A hlavně hra, která dostala přesně tu duši, jakou jsem si pro ni od začátku přála.
Proč zrovna znakový jazyk?
Moje motivace byla vlastně docela prostá.
Neuměla jsem ho. A chtěla jsem.
Se znakovým jazykem jsem se poprvé setkala už na vysoké škole, kde jsem si jej vybrala jako volitelný předmět. Jenže od té doby uplynula spousta let a já si rok co rok dávala na svůj pomyslný seznam přání:
„Naučit se znakovku.“
Kupovala jsem si publikace, hledala materiály, sledovala videa. Jenže pořád mi to připomínalo klasické školní biflování.
A já moc dobře vím, že přesně tímhle způsobem se učit nechci.
Tak jsem si položila otázku:
Co kdybychom se mohli učit, aniž bychom měli pocit, že se učíme?
A odpovědí byla hra.
Svět neslyšících mi přitom nebyl úplně cizí
Od dětství jsem se díky své babičce pohybovala mezi lidmi s různými handicapy. Pracovala jako výchovná zdravotnice v ústavu pro handicapované ve Stráži nad Nežárkou a já s ní trávila hodně času.
Možná i proto jsem vždycky vnímala trochu intenzivněji, že svět není vytvořený jen pro jeden typ člověka.
To, co je pro jednoho naprostou samozřejmostí, může být pro druhého každodenní bariérou.
Třeba obyčejná komunikace.
Návštěva lékaře. Vyřízení něčeho na úřadě. Pošta. Telefonát. Situace, nad kterými slyšící člověk většinou vůbec nepřemýšlí.
A právě tady vznikla jedna z hlavních myšlenek UCHA:
Propojovat svět slyšících a neslyšících a alespoň malinko pomáhat odstraňovat bariéry ve světě, kde vyřčené slovo není samozřejmostí.
Nejdřív nůžky, papír a noční kojení
Dnes mám ráda, když vidím hotovou krabici UCHA někde na poličce. Protože za ní vidím něco úplně jiného.
Vidím sebe, jak ji po nocích stříhám a kreslím mezi kojením.
Po narození první dcery jsem totiž měla chvílemi pocit, že se můj slovník smrskl na několik zásadních výrazů typu „hají, ham a ee“. Maminky malých dětí pravděpodobně vědí. :-)
A tak pro mě vymýšlení hry představovalo určitý druh relaxace. Způsob, jak zaměstnat hlavu něčím úplně jiným.
Vznikala první slova. První pravidla. První pokusy.
A také první velmi zábavné situace.
Zkuste například někomu beze zvuku odezírat ze rtů slovo „kobereček“.
Pak pochopíte. :-)
Hra, která měla zůstat v šuplíku
UCHO původně nemělo být produktem.
Mělo být mojí domácí cestou, jak rodinu a přátele přimět naučit se několik znaků a zároveň se u toho pobavit.
Jenže moje okolí začalo opakovat:
„Tak to někomu ukaž.“
„To je přece škoda nechat doma.“
A tak jsem se nakonec odhodlala.
Svůj otestovaný prototyp jsem poslala do DINO Toys.
A tím začala úplně nová část příběhu.
Domácí papírky a moje představa se postupně potkaly se zkušenostmi lidí, kteří deskovým hrám opravdu rozumějí. Herní mechanismus prošel změnami, ladila se pravidla a do odborné části vstoupili také lidé z Tichého světa, kteří pomohli mimo jiné s výběrem vhodných slov.
Původní hra se během vývoje výrazně proměnila.
Její základní myšlenka ale zůstala.
A pak jsem ji poprvé držela v ruce
Od prvního nápadu k realizaci uplynuly bezmála tři roky.
Do tisku šla hra v době, kdy jsem rodila naši druhou dceru.
A potom konečně spatřila světlo světa.
UCHO.
Moje první autorská herní prvotina.
Hra, která spojuje něco, co na první pohled možná vůbec nejde dohromady:
party hru a znakový jazyk.
A přesně to na ní mám ráda.
UCHO není učebnice znakového jazyka
A ani jí být nechce.
Je to zábavně-edukativní společenská hra, která vás může přivést k něčemu, k čemu byste se jinak třeba nikdy nedostali.
Ke znakům.
K odezírání.
K přemýšlení nad tím, jak vlastně komunikujeme.
A možná také k uvědomění, jak obtížná může komunikace být ve chvíli, kdy z ní odstraníme něco, co považujeme za naprostou samozřejmost – zvuk.
Nemusíte předem umět jediný znak.
Právě naopak.
UCHO je určené i lidem, kteří o znakovém jazyce nevědí vůbec nic.
Hrajete.
Smějete se.
Snažíte se pochopit, co vám spoluhráč beze zvuku sděluje.
A tak nějak mimochodem si začínáte některé znaky pamatovat.
Jaké je UCHO?
Kdybych ho měla popsat několika slovy, pak je:
👂 jednoduché
👂 svižné
👂 naučné
👂 opakovaně hratelné
👂 pro rodiny i přátele
👂 na nejrůznější příležitosti
Je to přesně ten typ hry, kterou můžete vytáhnout při rodinném setkání, večeru s přáteli nebo na párty.
Nemusíte nad ní strávit půl večera studováním návodu a zároveň u ní můžete normálně mluvit, smát se a být spolu.
A hlavně – není s ní nuda.
Největší radost? Když hra začne žít vlastním životem
UCHO prošlo testováním širokou veřejností na herních veletrzích a dostalo krásné nezávislé recenze. Bylo také oceněno na veletrhu For Toys za přínos.
To všechno mě samozřejmě těší.
Ale nejsilnější pro mě stejně nejsou ocenění.
Jsou to konkrétní zprávy od lidí.